Moje vlastní cesta za vysněným bydlením

Jsem expert na hypotéky a finanční plány a ukazuji lidem cestu k jejich vysněnému bydlení.

Logo

Je krásné ráno. Po dlouhé zimě konečně svítí sluníčko. Dívám se z okna ložnice a jsem spokojená. Zvládli jsme to, bydlíme… V krásném čistém novém domě na kopci nad řekou. V dosahu velkého města a přesto v přírodě. Děti zdárně vrůstají do kolektivu ve škole a školce a my také.

 Ale cesta k tomuto snu byla dlouhá a ne vždy jednoduchá. To, že někdy budu chtít vlastní bydlení, pro mě byla vždy samozřejmost, ale dlouhou dobu jsem situaci neřešila, protože jsem si užívala studentského života, občasných brigád a „mama hotelu“. Změna nastala po mém návratu ze zahraničního pobytu, na kterém u mě došlo k rozhodnutí, že už mě nebaví pendlovat mezi kavárnami, hospodami, kinem, bytem rodičů v centru a domem za městem, kde bydlela rodina manžela.

 

 Našli jsme si podnájem. Protože patříme k lidem, kteří se rozhodují rychle, nezabralo nám to moc času a zakotvili jsme ve čtvrti na jižním okraji Prahy. Nájem malého 2+kk stál tenkrát kolem 12ti tisíc, plus telefon s občasným připojením na internet. Bydlelo se nám pěkně, jen občas jsme bojovali se starším zařízením bytu a neduhy „panelákové“ konstrukce, nevonnými sousedy apod.. Zůstali jsme 2 roky.

 Pro změnu jsme se rozhodli v době, kdy se v rodině prodala chalupa. Dostali jsme příslib, že část peněz budeme moci použít na nové bydlení a proto jsme hned začali hledat. Přestože byl internet plný nabídek bytů, stále se nám nedařilo najít ten vysněný za rozumné peníze. Po několika prohlídkách starších bytů jsme usoudili, že bude finančně lepší pořídit byt nový a tak hledání pokračovalo. V té době se stavěly nové byty v Hostivaři, Letňanech a v centru, kde ovšem ceny odpovídaly lokalitě. Pořád nic, až jednou jsme padli na inzerát menšího developerského projektu a byli jsme doma…

 Ne hned, protože byl projekt ještě nějakou dobu ve výstavbě. Dobydleli jsme druhý rok v nájmu a na přechodnou dobu zhruba 6 měsíců, než byl byt zkolaudován a my se mohli konečně stěhovat, jsme opět, jako na začátku naší cesty, pendlovali mezi domácnostmi obou rodin. Na placení hypotéky a nájmu současně už prostě nebylo.

A jak to všechno dopadlo? Po 2 letech v podnájmu, půl roce pendlování, jsme se konečně nastěhovali do vlastního bytu. Náklady na energie, hypotéka a úvěr celkově vyšel podobně jako částka, kterou bychom platili při bydlení v podobném bytě jako nájemníci.

 Nový byt jsme si užívali 10 let. Za tuto dobu se naše rodina rozrostla a začali jsme pociťovat nedostatek místa. Proto jednoho dne přišlo rozhodnutí, že začneme hledat něco většího. Vzhledem k nastavené laťce, kterou jsme si bydlením v novostavbě postavili a jasné představě, jak velký a prostorný by měl byt být, šlo hledání těžko. Když už se nám podařilo v matičce stověžaté najít větší byt, měl nějaké vady na kráse. Některý z pokojů byl velikosti špendlíku, byt byl v přízemí na rušné ulici, byt měl nešikovnou dispozici a další závady. Navíc ceny velkých bytů jsou v Praze takové, že za stejné peníze pořídíte domek se zahradou. Byli jsme zoufalí.

 Další posun nastal s rozhodnutím, že tedy když nejsou byty, koupíme si starší dům, který si opravíme. Nastalo další období procházení inzerátů a zoufalství. Ty ceny… Otázek byla celá řada. Vyplatí se to? Budeme mít na rekonstrukci? Shodou okolností v té době probíhala rekonstrukce jednoho domu v rodině a to nás poučilo. Další peníze na opravu bychom těžko dávali dohromady.

Koupíme pozemek a postavíme si dům nový…

Hledání pozemku bylo již o něco jednodušší. Věděli jsme do jakých míst ano a kam nechceme. Šlo jen o to, objevit ten náš. Hledání bytu jsme svěřili pouze internetu, hledání domu taktéž, nebyli jsme na jediné prohlídce, stačili nám fotky, dispozice, lokalita a Mr. Google a jeho street view.

Kvůli pozemku jsme objeli doslova celou Prahu dokolečka, abychom se ujistili, že zůstaneme na jihu. Cesta za pozemkem také nebyla jednoduchá a přímá. Když vybíráte pozemek, měli byste si zjistit řadu věcí a ne všechno lze vyčíst z internetu. Osobní návštěva je také potřeba. Několikrát se nám stalo, že pozemek na fotkách vypadal pěkně, velikost tak akorát i cena… ale při osobní návštěvě jsme zjistili, že přes větší část pozemku vedou dráty nebo sousedí s pozemkem, na kterém je skladiště, v dohledu je zemědělské družstvo a bioplynové zařízení, v lokalitě plánují výstavbu elektrárny, pozemek je dost z ruky a dostupný jen autem a v neposlední řadě je cena moc vysoká a neodpovídající………..

V lokalitě máme jasno, oblasti projeté téměř křížem krážem, pomalu jsme ztráceli nadšení, na internetu pořád stejné pozemky, několik se nám i líbilo, ale nebylo to ono . Až jednoho večera se objevil inzerát na pozemek za rozumnou cenu na místě, které jsme znali z výletů. Akce byla rychlá, hned druhý den manžel domluvil schůzku na pozemku, byli jsme nadšení, konečně je to ono. Tady budeme bydlet. Láska na první pohled. Proces koupě pozemku nebyl bez zádrhelů a obtíží, ale tom bude jeden z dalších článků.

 Koupě se podařila, spolu s projektem se celý záměr povedlo i profinancovat. Závazek máme sice na velmi dlouhou dobu, ale protože se financování bydlení věnuji již nějaký pátek, nezoufám. Vhodné řešení najdu vždy a pokud budeme dodržovat náš finanční plán, splacení hypotéky se dočkáme mnohem dříve.

 Mám ještě jeden developerský sen, ale o tom až jindy.

 A jak jste na tom vy?

 Chcete se také vydat na svou cestu k vysněnému bydlení?

 Sledujte moje stránky www.martinakarlova.cz, kde se budou objevovat články týkající se finančního světa a toho jak nenaletět lákavým nabídkám a stáhněte si můj e-book 10+1 tip jak nespáchat finanční sebevraždu při FINANCOVÁNÍ BYDLENÍ, který připravuji. Věnuji se v něm tomu, jak se v pohodě a bez nervů dopracovat k vlastnímu bydlení.